Níže se je možno naleznout mnohé dohady, názory i filipiky proti různým směrům a bohům.
Učení Prvního podle známého výkladu kněze Abraka
Každému je zjevné, že cokoliv se děje, děje se z nějaké příčiny. Šíp letí, protože byl vystřelen z luku, luk vystřelil šíp, protože byl napnut střelcem. Tak je zjevné, že musí existovat příčina prvotní, která dala vzniknout všemu, co jest.
Dále si jistě nikdo nemůže nevšimnout, že svět spěje vždy od špatného k lepšímu, že se vyvíjí. Jakékoliv dění ve světě má svůj účel a musí být tedy dán i účel nejvyšší, účel našeho světa, ke kterému spějeme. Příčiny můžeme rozdělit na dokonalé a nedokonalé. Nedokonalé budou příčiny s neočekávanými následky - například zvolání v horách, které strhne lavinu, bude příčinou nedokonalou a lavina bude jejím následkem. Dokonalá příčina je naopak vyslyšené volání o pomoc a pomocná ruka bude jejím účelem. Dokonalá je taková příčina, která má zamýšlený účel. Volání o pomoc v horách má tedy svůj účel přivolat pomoc, jehož bude příčinou dokonalou, ale jeho následkem může být lavina, jehož bude příčinou nedokonalou.
Příčina a účel jsou spolu jistě spojeny - šíp naplní svůj účel, když zasáhne cíl, což bude dáno tím, že byl na cíl zamířen lukem, svoji příčinou. Zde vidíme, že dokonalá příčina určuje účel. Protože první příčina náš svět stvořila, musí od něj být odlišná. Z utrpení ve světě můžeme soudit, že náš svět je nedokonalý. V tom případě musí být první příčina dokonalá. Pokud je první příčina dokonalá, má její konání účel. Pokud určuje první příčina účel, musí být obdařena myšlením. Pokud první příčina stvořila celý svět, který je větší než jakákoliv jeho část (id est kdokoliv z lidí), musí přesahovat každého z lidí. Pokud první příčina naplánovala světu účel, který není nikdo z nás s to určit, je moudřejší než cokoliv z nás. Co je větší a moudřejší než kdokoliv z lidí, ba celý svět, nazýváme bohem. Ergo je jen jeden bůh, který je první příčinou, který dává světu účel, a který ho přesahuje - a toho boha nazýváme Prvním.
